Literatura
ZÁKLADY LITERÁRNÍ VĚDY
literatura= písemnictví (litera= písmeno)
Literatura:
Jednací písemnictví – protokoly, smlouvy..
umělecká literatura - poezie, romány, povídky..
odborná literatura (naučná) – učebnice, odborné publikace..
výrazový prostředek literatury = jazyk
společenské funkce literatury:
poznávací - poznáváme krajiny, charaktery..
výchovná
estetická – umělecké působení literatury
citové působení
Vědy o literatuře
1) literární teorie = věda o podstatě literatury, literárních žánrech
2) literární historie = o autorech a jejich dílech
3) literární kritika = hodnocení děl, rozbory literárních děl
Struktura literárního díla
-tématika (o čem dílo je)
->hlavní + vedlejší
-motiv (nejmenší částečka díla) –babiččin kapsář
-postavy
->hlavní + vedlejší
->každá má charakter: kladný/záporný
-přímá (konkrétní vlastnosti)
-nepřímá (poznáme z jednání)
-vnitřní (vlastnosti), vnější
-děj (realizuje se v událostech, příběh)
-prostředí
->neskutečné/skutečné
->určité=podrobně popsané /neurčité
Kompozice literárního díla
= výstavba lit. Díla
Dílo se dělí na určité části:
Próza:
díly
kapitoly
odstavce
Poezie:
zpěvy
sloky
verše
kategorie času
1) chronologický = autor vypráví příběh v časovém sledu, jak se odehrával
2) retrospektiva = v některých částech se autor vrací do minulosti
řeč vypravěče
er forma – dílo ve třetí osobě
ich forma – dílo v první osobě č. j.
řeč postav – přímá řeč (jedna postava- monolog) (dvě a více- dialog)
Jazyk díla
Funkce:
sdělná- autor nám něco sděluje
estetická- nějak na nás působí (umělecký prostředek)
základem= spisovná čeština
Autor může používat i další plány jazyka. (slang, profesionalismy, obecná čeština, nářečí..)
Využití jazyka má vždy funkci:
-charakterizační->snaží se přiblížit dobu, charakter postavy, prostředí
Obrazná pojmenování
(tropy)
epiteton= básnický přívlastek (růžový večer)
metafora= přirovnání na základě vnější podobnosti
metonymie= na základě věcné souvislosti
personifikace= zosobnění
paralelizmus= dva jevy vedle sebe (strom květ nese, dokud neuchřadne, lilie voní, dokud neuvadne)
antiteze= přirovnání protikladu (od někudy kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí)
synekdocha= část označená celkem a obráceně (vrátil se pod rodnou střechu)
eufemismus= zjemnění
ironie= zesměšněn, užití opačného významu
hyperbola= nadsázka
sarkasmus= zesílená ironie (v satirách)
alegorie= jinotaj (báje)
oxymoron= protimluv
Syntaktické prostředky
(figury) =zvláštnosti větné stavby
1) opakují se nám slova ve verších= epizeuxis
Utichly továrny, utichly ulice.
2) opakování slov na počátku veršů= anafora
Na břehu řeky Svatky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva.
3) opakování slov na konci verše= epifora
Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?
4) opakování slov na konci i na začátku verše= epanastrofa
A nazván Volžanem po vychování, po vychování u matky Volhy.
ŽÁNRY
žánr= literární druh
1) epické žánry
-má děj, příběh je vyprávěn v časových a příčinných souvislostech
a) malá epika
příběh- jednoduchý
bajka- vystupují zde zvířata, plyne ponaučení
b) střední epika
báje- mýtus – vystupují zde bohové, bývají základem starověkých národů
mytologie= soustava mýtů, starořecká mytologie, česky bájosloví
pověst- pověsti národní- Praotec Čech, kněžna Libudše
- pověsti místní- ???? hradu
- staré pověsti české- A. Jirásek
pohádka- vítězí dobro nad zlem, uplatnění fantazie, časově a místně neurčené, pohádky odráží touhu lidí po dobru a svobodě. (K. J. Erben, B. Němcová –sběratelé pohádek) pohádky jsou anon
moderní pohádky- J. Werich- Fimfárum
povídka- určitá událost
- 1 linie
- 1-2 hl. postavy a málo postav
- lze určit čas a místo
novela- hlavní dějová linie
- rychlejší dějový pád- dramatičtější
c) velká epika
epos- veršovaný, líčí řadu událostí kolem hl. hrdiny
- oslavuje hrdinu
- popisné části
- do 18. Století významný literární žánr
- druhy:
->hrdinský
->náboženský
->historický
román- próza, hl. dějová+ vedlejší dějová linie
- mnoho postav
- druhy:
dobrodružný
historický
milostný
společenský
- v 19. Století, ve 20. Století- ?????? odernismus
-děj+ části lyriky
1) Balada –pochmurný děj, tragický závěr
-zkrácený děj, dramatická zkratka- malý prostor, ale autor hodně poví
-je tu lyrika
a) klasická
-K.J.Erben, pohádková, působí nadpřirozené síly
b) sociální
-tragičnost je dána společenskými poměry
-Jiří Wolker- Těžká hodina (Balada o nenarozeném dítěti)
-Jan Nelida???
2) Romance –báseň veselé povahy
-šťastný konec
3) Básnická povídka (Poéma)
-příběh ze života jedince, lyrické prvky
3) LYRICKÉ ŽÁNRY
-nemá děj, vyjadřuje pocity, dojmy, nálady, nemá děj
ÓDA
-oslavná báseň, oslavující jedince
HYMNUS
-oslavná báseň, oslavující národ
ELEGIE
-žalozpěv, báseň se smutným, teskným charakterem
PÍSEŇ
-prostá zpěvná báseň
EPIGRAM
-krátká satirická báseň, která vyjadřuje úsudek o společenském
jevu (K.H.Borovský)
4) dramatické žánry
KOMEDIE-veselohra,
-satirická (kritizující společnost)
-situační- komika vyplývá ze situací
TRAGÉDIE-končí smrtí
ČINOHRA-zachycují současnou společnost
-zaměřená např. psychologicky
melodram-dramatická báseň- recitace doprovázena hudbou
muzikál-scénické obrazy, které jsou spojeny postavami a dějem
-hudba, zpěv, tance
5) žánry věcné literatury
úzce spojeny s publicistickým stylem (noviny, časopisy)
Reportáž, fejeton, sloupek, románová biografie, populárně
naučná publicistika (literatura faktu)
románová biografie=románově zpracovaný životopis významné
osobnosti (A. Moroa)
Prozodické systémy
próza= nevázaná řeč
poezie= vázaná řeč, rytmicko-melodické členění
verš= 1 řádek
verš tvoří rytmický celek
rytmus= pravidelné opakování zvukových schémat
zvukové schéma= opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky
– přízvučná, těžká U -nepřízvučná, lehká
– U – U – Ujamb
– U U daktyl
Vel ké, ší ré, rod né lá ny
- U - U - U - U
čtyřstopý trochej
v moderní poezii se využívá volný verš- neuplatňuje se toto rytmické uspořádání
rým= zvuková shoda na konci verše
ABAB –střídavý
AABB –sdružený
ABBA –obkročný
ABCA –přerývaný
ABCD –postupný (jedna sloka si nevystačí)